Ale já se svým technickým vzděláním, které je postaveno na logice, se nesmířím s rezignujícími odpověďmi. Už více jak 20 let se učím poznávat lidské tělo a jeho fungování. Je to dokonalý stroj, který vládne samouzdravujícími a neuvěřitelně regeneračními schopnostmi. To vím a sledovala jsem mnoho příkladů zázračných uzdravení, které vlastně tak zázračné nejsou. Protože naše tělo to umí, pokud mu ovšem nehážeme klacky pod nohy…

Můj příběh

V dávné minulosti jsem čelila silné bronchitidě, se kterou jsem si nedokázala poradit běžnými prostředky. Skončila jsem v houkající sanitce, která mě vezla do nemocnice. Doslova mi zachránili život, protože jinak bych se udusila. Poctivě jsem dodržovala všechny pokyny lékařů, přestala jsem kouřit a denně jsem minimálně hodinu i déle chodila. Do pár měsíců jsem se úplně uzdravila a vysadila jsem všechny léky. Zpětně si uvědomuju, že za atakou nemoci stála i neblahá situace soukromá i finanční. Tlak na mě byl příliš silný, a to kouření tomu nepřidávalo.

Skoro deset let bylo vše v pohodě. Jenže pak se má situace zásadně zhoršila, neustále jsem měnila práci, na soukromé frontě taky nic moc, a přestože jsem už byla dost let nekuřák, plíce se zase ozvaly. Tentokrát jsem absolvovala ambulantní léčbu – docházela jsem na kapačky.

Rekonvalescence ale byla mnohem delší než poprvé. Nemohla jsem fungovat bez inhalace kortikoidů a můj stav se nijak zásadně nelepšil. Trápil mě věčný kašel a dušnost. Opakovaně jsem si musela pomáhat nasazením kortikoidů v tabletách. Můj stav už byl chronický. Jeden známý mi tehdy poradil bezlepkovou dietu a denní doplňování vitamínu C (kyselina askorbová, míchaná s jedlou sodou). Zlepšení bylo skokové a postupně jsem se dostala do snesitelného stavu. Medrol v tabletách jsem už nepotřebovala a nastal čas na postupné vysazování inhalace kortikoidů. Snížila jsem dávky skoro o polovinu a žila jsem skoro normálně (při spirometrii jsem držela hodnoty kolem 50 %). Před svou lékařkou jsem omezování inhalace tajila. Věděla ale, že se chci kortikoidů zbavit, což považovala za pošetilé.

Pak přišel covid a zbytečné úmrtí mého otce. Celá situace byla extrémně psychicky zatěžující a můj stav se ze stabilizovaného začal měnit na akutně se zhoršující. Musela jsem sáhnout po tabletách Medrolu… Pravidelné inhalování přípravků s kortikoidy a s látkami na roztahování plic už bylo nutností. Přesto se stále kapacita plic zhoršovala. Začal mě trápit i úporný ekzém v oblasti krku a hlavy. Sípání a dušnost už bylo na denní bázi. Moje lékařka mi tvrdila, že se s tím nedá nic dělat a řešila můj stav silnějšími inhalátory. Na spirometrii jsem měla hodnoty kolem 30 %.

Celou dobu jsem se ale snažila – pracovala jsem na své psychice, abych odstranila psychickou příčinu nemocí. Posilovala jsem imunitu pomocí bylin a potravních doplňků, denně jsem užívala vitamín C a stále jsem hledala nějakou cestu ven. Lékařka mi udělala testy na imunitu a nenašla nic, co by zdůvodňovalo můj špatný stav. V zoufalství jsem udělala věc, kterou jsem měla udělat jako první – přečetla jsem si příbalový leták mého inhalátoru. A jako nežádoucí účinek velmi častý (1 z 10 pacientů) byla uváděna dušnost a sípání! Na podzim roku 2024 jsem tedy dospěla k rozhodnutí, že končím s léky a prostě se uzdravím.

Cesta ke zdraví

V té době mi také přišla do rukou kniha Zázrak jménem hořčík a tam jsem objevila, že velké množství fluoru v těle brání vstřebávání hořčíku. To má za důsledek křeče svalstva a také stahování žil, tepen a také plic. Rozhodla jsem se, že už nebudu inhalátor používat (našla jsem chemický vzorek přípravku a bylo to samé „efko“) a pokud mi bude zle, nasadím si Medrol, který přece jen neobsahuje další látky na roztahování plic apod. A současně se budu čistit, čistit, čistit. Nasadila jsem mega dávky Právenky, houby Coriolusu, několik bylinných tinktur a vysoké dávky céčka. Užívala jsem i Immun44 kvůli béčkům a Spirulinu pro její detoxikační vlastnosti. A samozřejmě vysoké dávky hořčíku (bisglycinát).

Po pár dnech užívání Právenky a dalších přípravků jsem ale onemocněla – což přikládám spuštění silné čistící reakce. Šílená chřipka, kašel, horečky. Nemohla jsem chodit, dýchat ani jíst. Zachránil mě Medrol, jehož dávkování jsem si opět zvýšila a nějaký silný inhalátor, který jsem měla doma v záloze. Trvalo to asi týden a pak se vše začalo rychle zlepšovat.

Nejprve mi začal mizet ekzém, hlavu mám už zase bez boláků a lupů. Přestalo mě bolet pod pravým žebrem, takže předpokládám, že játra už mám zase v cajku. Začala jsem postupně vysazovat Medrol, až jsem užívala jen 4 mg denně. Bála jsem se Medrol úplně vysadit, protože jsem se obávala, že mé nadledvinky po tolika letech s kortikoidy nebudou fungovat. Tak jsem zahájila druhý stupeň procesu – stimulace nadledvinek. Nasadila jsem Eleuterokok, Lékořici, Žen-šen.

Také jsem začala chodit ke své praktické lékařce, která mi udělala odběry a kontrolu všeho možného včetně EKG. Vše dopadlo k mé spokojenosti. Utvrdilo mne to v tom, že jsem zdravá, jen mě trápily nežádoucí účinky léků-inhalátorů, které jsem prostě brala zbytečně dlouho. Kvůli tomu se mi nevstřebával hořčík a stažené plíce mě trápily tou dušností. Má praktická lékařka mi také doporučila změnit lékaře. Z alergologie jsem přešla na plicní. Má to logiku, protože vyšetření mi neprokázalo žádnou alergii. Nová lékařka mi udělala dvakrát po měsíci spirometrii a už jsem na 47 %. Takže l prosincových 30 % jsem v březnu na 47 %! Lékařka mě vyslechla a pomohla mi najít inhalátor, který neobsahuje nic jiného než kortikoidy v malých dávkách. Mám ho jako zálohu a když potřebuji, tak si dávku 400 mikrogramů aplikuji. Ale dělám to stále méně a méně.

Vyplatilo se mi, že celou dobu, co jsem se posledních pár let trápila, jsem tělo posilovala bylinami a vitamíny. Podle slov mých lékařek jsem totiž zvláštní případ – při mé plicní obstrukci jsem podle nich velmi dobře adaptovaná. Nemám žádné jiné nemoci, neberu žádné léky. Já myslím, že je to proto, že jsem vlastně nemocná nebyla. Jen jsem se poškozovala dlouhodobým oslabováním organismu fluorem.

Šťastný konec?

Ještě nejsem úplně na konci – to budu, až mi budou plíce naplno fungovat. Věřím tomu, že se tak stane, protože tělo umí regenerovat úplně bez problémů. Jen ho nesmíte oslabovat chemií. Chystám se do lázní, které mi určitě prospějí. Ke kortikoidům sáhnu jen velmi sporadicky, ale ty inhalované dávky jsou tak malé, že se tím netrápím. Myslím, že do léta je už nebudu potřebovat vůbec. Stále užívám Právenku, Spirulinu, Vitamín C a Hořčík. K tomu různé bylinné tinktury. Denně si také stříkám na hrudník bylinný sprej s eukalyptem a modřínem. O víkendech pracuju na zahradě a přes týden chodím denně na procházky.

Každý se může uzdravit, jen je to běh na dlouhou trať a někdy to bolí. Vždycky můžete eliminovat chemii v jídle a omezovat zbytečné léky. Jde to, jen chtít. Ale změny musejí být postupné, pomalé a trvalé. Nikdy nevysazujte léky bez důkladného uvážení – hledejte přírodní alternativy a měňte životní styl. Jediné léky, které můžete vysadit hned, jsou léky na cholesterol. Vše ostatní s rozvahou a opatrně.

Můj příběh není návod, je to jen inspirace a důkaz, že to jde. Každý si svou cestu musí najít sám. Ďábel tkví v detailech, které znáte jen vy sami. Co jíte, čím se trápíte, jak se pohybujete. Vše musí ladit. Je jaro, to je nejlepší čas, jak začít se změnami, které vám pomohou udržet zdraví co nejdéle!

The post Jak se zbavit léků – případ „astma“ appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Lékař Dr. med Daphné von Boch se problematikou zabývá dlouhodobě. Tento článek byl publikován v roce 2024 v němčině v časopise „Der Europäer “ a v angličtině v časopise „New View“. Je to také úvod ke knize, která má být vydána v roce 2026 v angličtině v nakladatelství Temple Lodge a v němčině v nakladatelství Freies Geistesleben. Přinášíme zkrácenou verzi.

Potřebuje medicína expanzi?

Dnešní medicína je plná úspěchů. Každý den média informují o nových lékařských úspěších. Za posledních 70 let se rychle rozvíjela a je ve všech oblastech úspěšnější než kdykoli předtím v historii. Pokud se dnes stane nehoda: Žádný problém. Celé nohy lze sešít zpět k sobě. Srdce, plíce, játra, ledviny: všechny lze transplantovat. A i když není k dispozici ledvina, není to problém: existuje dialýza. Medicína má vše pod kontrolou. I smrt lze dnes poněkud oddálit.

Proč by se tedy měla medicína rozšiřovat a zlepšovat? Stačí jen trochu více peněz, a všechny nemoci budou poraženy. Všichni lidé budou zdraví.

Tento vývoj je velmi mladý. Začalo to v 50. letech 20. století po druhé světové válce. Lékaři byli zdrceni: už žádná cholera, žádný tyfus – tyto a mnohé další infekční nemoci byly prostě pryč. Zánět srdeční chlopně dříve znamenal smrt. Teď panák penicilinu a zánět byl pryč. Na psychiatrickém oddělení, navzdory svěracím kazajkám a maximálním dávkám prášků na spaní, zuřící oběti stále řádily. Teď tam byly psychofarmaka a nastal klid. Pacient s revmatismem trpěl bolestmi 30 let. Jedna injekce kortizonu a bolest byla pryč. Diabetici už nemuseli umírat – díky dostupnosti inzulínu. To vše bylo pro lékaře nesmírně působivé.

Tato euforie se zavedením chemoterapie poněkud vychladla: na lékařském kongresu byl prezentován případ těžce onkologického pacienta s mnoha metastázami. Zemřel po chemoterapii. Tělo bylo poté kompletně pitváno: nebyla nalezena jediná rakovinná buňka. V důsledku toho byl uzdraven – mrtvý, ale uzdravený. Teď už zbývalo jen najít správnou dávku chemoterapie: dávku, která zabije rakovinu, ale ne člověka.

Proč je dnešní medicína tak úspěšná?

Proč lze dnes například provádět transplantace srdce? Jsou dnešní chirurgové o tolik lepší než v minulosti? Ne. Chirurgické postupy spojené s transplantacemi nejsou tak obtížné. Chirurgové to mohli udělat také před 100 lety. Co jim chybělo? Technické možnosti. Při transplantacích srdce je to stroj srdce-plíce, který udržuje oběh, zatímco srdce se musí zastavit. A kdo staví tento stroj? Fyzik spolu s techniky a mechaniky, kteří uvádějí jeho myšlenky do praxe. A co dalšího transplantace vyžaduje? Imunosupresivní lék, který zabrání odmítnutí nového orgánu. Ale kdo to vyvíjí? Chemik. A co dělá doktor Jednoduše využívá výdobytky fyziky a chemie. Úspěchy medicíny jsou vlastně úspěchy přírodních věd, fyziky a chemie. Medicína jako taková se příliš nerozvinula. Jejich pokrok pochází z rozvoje přírodních věd.

Co se dělá na začátku nemoci?

Pokud například onemocní ledviny, co se dělá na začátku, aby byly opět zdravé? Nic. Neexistuje žádná terapie. Teprve když se ledviny stanou zcela nefunkčními, začne fungovat grandiózní technický aparát včetně dialýzy, transplantace atd. Medicína může zachraňovat životy. Ale léčit neumí.

Nemůže medicína léčit?

Zachránit pacienta v diabetickém kómatu dnes není nic složitého. Jedna injekce inzulínu a je zpět. To je skutečný pokrok. Ale je uzdravený? Ne. Proto musí doživotně užívat inzulín. A navzdory inzulinu nemoc dále postupuje s cévními změnami a všemi následujícími nemocemi.

Když ledviny přestanou fungovat, je pacient nasazen na dialýzu. Je pak vyléčen? Ne. Potřebuje doživotní dialýzu. A pokud dostane novou transplantaci ledviny, je vyléčený? Ne. Jestliže ledvina byla ztracena kvůli renální skleróze, bude nová ledvina také trpět renální sklerózou. Ne kvůli odmítavé reakci: Místo toho dostává pacient imunosupresivní léky. Nová ledvina ale trpí stejnou nemocí jako ta stará. To, co nemoc způsobilo, stále existuje – a není ani v nejmenším ovlivněno. Po transplantaci je pacient schopen žít, ale není vyléčen.

Když někoho bolí hlava, vezme si lék proti bolesti. Bolest odejde. Ale bolesti hlavy nejsou vyléčeny – vracejí se. Revmatista bere léky na revma, které mu vždy 30 let pomáhaly. Ale protože to jen pomohlo a neléčilo, musí to brát do konce života. Ale recidiva stále nastává. Hlubší problém medicína neřeší.

Ale v případě zápalu plic dochází ke skutečnému uzdravení. Tomu lidé léta věřili. Učiní ale antibiotika lidi opět zdravými, aby se nemoc brzy neopakovala? Ne. Antibiotikum není zaměřeno vůbec na lidi, ale výhradně na bakterie. A jak název Anti-bios napovídá, antibiotikum je namířeno proti životu. Nejen proti životu bakterií, ale i lidí. Nejedná se o vedlejší účinek, ale o hlavní účinek antibiotika. Pacient je oslaben samotným antibiotikem. Proto častá recidiva.

Celý arzenál moderní medicíny nemá žádné léky. Jsou to život zachraňující, život umožňující a život prodlužující látky – ale nejsou léčebné. Jejich úspěchy jsou pouze zlepšení.

Konečným cílem medicíny je však léčení – nikoli zlepšení. I když vyléčení není vždy možné, je třeba ho vždy hledat. Zlepšení může být až druhá volba. Medicína se odchýlila od svého primárního účelu: léčení.

Co je zdraví? Co je léčení?

Standardní lékařské práce, definují zdraví jako „stav úplné fyzické, mentální, emocionální a sociální pohody“. Ale kdo je ve stavu naprosté pohody na všech těchto úrovních? A jaký je lék na lékařské referenční práce? „Obnovení výchozího stavu“, tedy stavu před nemocí. Co se ale stane, když se obnoví „stav před nemocí“? Před nemocí musela být nějaká slabost, jinak by člověk neonemocněl. A pokud se tento počáteční stav slabosti obnoví, člověk by následně znovu onemocněl. Skutečné uzdravení tedy musí vést ke stavu, který je silnější než výchozí stav. Medicína už neví, co je zdraví a co je léčení. Proto již nemůže vést ke zdraví nebo uzdravení.

Kam medicína vede?

Díky fyzice a chemii se medicína naučila potlačovat viditelné aspekty nemoci, symptomy. Pacient se rychle cítí lépe. Symptom je však pouze projevem základního onemocnění. Nemoc samotnou však medicína neřeší. Nemoc se stává chronickou. Pacient pouze vypadá zdravě. To je však iluze: pokud je léčba zastavena, příznaky se znovu objeví. A to znamená, že léky musí být užívány znovu a znovu.

Pokud například dítě kašle (což je velmi časté, protože děti si v prvních letech života potřebují vybudovat imunitní systém), dostanou antibiotika. Chvíli je klid. Pak se kašel vrátí. Dítě dostává druhé antibiotikum. Postupem času jsou infekce častější a závažnější. Dítě dostává více, silnější léky. Postupně již nelze medikaci vysadit ani v bezpříznakových intervalech.

Medicína se v tomto případě chová jako učitel, který místo toho, aby učil dítě počítat, řeší aritmetické problémy za něho. Bakterie jsou zabity spíše antibiotikem než imunitním systémem dítěte. Dětský imunitní systém se z nemoci nic nenaučí. To je ale skutečná výzva: ne rychlé uzdravení, ale naučit se nemoc zvládnout bez pomoci „učitel“ – lékaře a léků. Medicína pro pacienta rychle a bez námahy vymizí symptomy – ale organismus se nic nenaučí a zůstává závislý na lécích.

Ve skutečnosti existuje jedna situace, kdy je nutné symptom okamžitě potlačit: pokud by tento symptom okamžitě vedl ke smrti. Pokud se někdo topí, není možné ho v této situaci učit plavat. To je skutečná síla moderní medicíny. Mezi smrtí a konvenční medikací je obvykle lepším řešením medikace. Ale jakmile je smrt odvrácena, musí být tělo vedeno tak, aby se naučilo nemoc překonávat samo. Poté, co se zachraňovaný vzpamatuje ze záchranné akce, musí se naučit plavat, aby se tato situace již neopakovala.

Moderní medicína dokáže odvrátit okamžitou smrt. Stala se z toho urgentní medicína. Přitom zachraňuje životy tisíců lidí. Zde je medicína skutečným přínosem.

Co se stane, když jsou potlačeny všechny akutní příznaky?

Pokud jsou všechny akutní příznaky, dokonce i ty, které nevedou ke smrti, rutinně potlačovány, stále více lidí zůstane nemocnými – a dokonce budou nemocnější kvůli pokračující nemoci a škodlivým účinkům léků.

V této situaci se dnes nacházíme. Nikdy v historii medicíny nebylo tolik (chronicky) nemocných jako dnes. Ještě před 100 lety chodili lidé k lékaři, když byli akutně nemocní. A jinak byli zdraví. Dnes už je málokdo zdravý. Miliony lidí musí každý den po celý život užívat alespoň jeden, ale obvykle několik léků. Projevuje se to na rostoucím pojistném zdravotních pojišťoven. Je to dáno nejen velmi vysokými cenami moderních léků a technicko – chirurgických opatření, ale také rychle rostoucím počtem chronicky nemocných lidí, kteří jsou závislí na lécích a kteří jsou v průběhu života stále více nemocní.

Není tento vysoký podíl chronicky nemocných způsoben stárnutím populace? V minulosti byli lidé staří a zdraví. Dnešní starší generace to může potvrdit při vzpomínce na své dětství. Dnes jsou pečovatelské domy plné lidí, kteří potřebují intenzivní péči. Před 60 lety tomu tak nebylo. Chronicky navíc onemocní stále mladší a mladší lidé a děti. Stále častěji se dostáváme do situace, kdy těch pár zdravých lidí už nestačí zvládat rostoucí počet nemocných. To je jeden z hlavních důvodů dnešního trvalého nedostatku lékařů a sester.

To je v podstatě opak dojmu, který vytváří moderní medicína – že díky moderní medicíně budou všechny nemoci brzy poraženy a budou jen zdraví lidé. Zdravotní stav lidstva se zhoršuje a do značné míry je to dáno i samotnou medicínou. Jde o směr, kterým se dnes medicína ubírá: ke stále častějším a závažnějším chronickým onemocněním.

Kam bude medicína směřovat dál?

Lidská bytost je v centru lékařského úsilí. Ale co je člověk? Odpověď na tuto otázku je zásadní, protože určuje terapii. Je člověk jen to, co je na něm vidět, jaký materiál na sobě nese? A je to nehmotné v něm, jako jsou pocity a myšlenky, způsobeno hmotou, látkami, jako je adrenalin, estrogen a orgánům, jako je mozek, které tuto nehmotnost produkují? Tak vlastně na lidi nahlíží moderní medicína. V úvahu se berou pouze chemické a fyzikální vlastnosti těla.

Léčba tedy spočívá v zavedení chemické látky, která způsobí požadovanou reakci, do člověka. Pokud má pacient bolesti, je mu podána látka, která bolest tlumí (ibuprofen). Pokud mu chybí žaludeční kyselina, dostane žaludeční kyselinu. Pokud je žaludeční kyseliny příliš mnoho, je pacientovi podán inhibitor žaludeční kyseliny (pantoprazol). Pokud mu chybí odpočinek, je mu podáno sedativum (Tavor®). Pokud ale trpí příliš velkým odpočinkem, je mu podávána látka stimulující mozek (Cipralex®) atd.

Tento materialistický pohled však také znamená, že se s lidmi zachází jako se stroji: pokud se něco rozbije, je to nahrazeno (transplantace orgánů). Dnes se medicína dívá i na lidi jako na zvířata. Je člověk opravdu jen zvíře bez srsti? Pokud je zvíře vážně nemocné, je zbaveno tohoto utrpení: je uspáno. Totéž se dnes praktikuje u lidí prostřednictvím eutanazie. Pokud se má narodit dítě nevhodné nebo dokonce postižené, je potraceno.  A potracené děti mohly být použity k výrobě krému na obličej, dokud to nebylo zákonem zakázáno.

Kde se berou úspěchy medicíny jako takové?

Úspěchy medicíny jsou založeny na jednostrannosti. V centru pozornosti je pouze chemicko-fyzikální část těla. To znamená, že tuto část lze dnes vlastně zvládnout. Dnes má medicína přístup k chemickým a fyzikálním aspektům pacientova těla okamžitě a přímo bez jakéhokoli zapojení. Mezi životem a smrtí, jak je ukázáno výše, to může být také nezbytné.

Odkud pochází nelidskost?

Tělo je pouze podřízenou částí celé lidské bytosti. Podstatu člověka tedy nelze uchopit pouze materialistickým pohledem. Ani člověk nemůže pochopit podstatu člověka tím, že na něj bude nahlížet jako na zvíře. Lidé v sobě rozhodně mají zvířecí prvky. Ale má také něco, co zvíře nemá – něco, co tuto živočišnost přesahuje.

Přírodní věda dokáže uchopit pouze hmotu

Medicína převzala z přírodních věd zohlednění pouze fyzikálních a chemických aspektů člověka. Předmětem bádání v přírodních vědách však není člověk jako v medicíně, ale pouze fyzikální a materiální aspekty světa. A to je jen jedna ze čtyř přírodních sil: neživá hmota. Je to viditelná část reality.

Zákony, které platí pro hmotu, však nelze aplikovat na realitu jako celek. I rostlina je prostoupena neviditelnou silou, silou života. Kromě hmotných věcí a života mají zvířata i schopnost prožívat. Má sílu vědomí, duše. Kromě toho se lidé prožívají jako nezávislé bytosti, oddělené od svého okolí. Je si vědom sám sebe. Má ego, ducha. Život, vědomí a sebeuvědomění jsou neviditelné, ale stejně skutečné jako hmota. A jejich zákony se nejen liší, ale dokonce si vzájemně odporují.

Minerální říše, jak je ve své čisté formě představována kamenem, je ve své podstatě neživá, mrtvá: nemá v sobě žádnou neviditelnou sílu. Kámen například nemá žádný konkrétní tvar a své obrysy získává pouze vnějšími vlivy: třením sousedních kamenů, vodou atd. Kameny se podle toho zmenšují a zmenšují.

Metoda fyziky a chemie – rozbor, tedy dělení na menší jednotky, měření pomocí různých přístrojů atd. – je vhodná pouze pro pochopení zákonitostí viditelné hmoty. Ani život jako takový, který se v rostlině objevuje ve své čisté podobě, není hmotou, ale neviditelnou silou, a proto nelze touto metodou zachytit. Rozdělit a analyzovat lze pouze materiál rostliny. Ale život sám se nezviditelní, ale spíše zmizí. Na váze se váží pouze materiál rostliny; život sám nemá žádnou váhu. I když je život neviditelný a nepředvídatelný, je tu a funguje.

Na rozdíl od nerostu, který je beztvarý, přebírá živý organismus, jako je rostlina, určitý tvar zevnitř. A když rostlina zemře, tato forma se rozpustí. Rozpadá se to. To znamená, že život je neviditelná síla, která drží látku rostliny pohromadě a dává jí formu.

Minerál se otěrem zmenšuje a zmenšuje. Živá rostlina se naproti tomu zvětšuje a přibývá na hmotě. Každý strom byl kdysi malým semenem. Rostlina může růst.

To je důležité zejména pro medicínu. Dnes, když se kost zlomí, je sešroubovaná. Někdy to stejně nesroste dohromady. Co se bude dělat potom? Jak kost sroste dohromady? Nevíme. Když současná medicína opustí technologie, věci se zkomplikují. Technologie zná a řídí pouze zákony mrtvé hmoty. Když se mrtvý předmět rozbije, už nesroste dohromady. Lze jej slepit pouze provizorně. Pouze živé věci mohou růst. Životní síla v kosti umožňuje, aby její části po zlomenině srostly dohromady a zahojily se. Uzdravení pochází ze síly života. Už jen z tohoto důvodu je třeba medicínu rozšiřovat: umět chápat a uplatňovat neviditelné zákony života. Pak bude medicína schopna znovu uzdravit.

V průběhu svého vývoje se lidstvo muselo oddělit od božského vedení, aby se mohlo osamostatnit. Dokud měli naši předkové vrozenou jasnozřivost, která jim umožňovala přímo vnímat duchovno ve snovém vědomí, nemohlo se to stát. V důsledku toho jasnozřivost postupně upadala. Vědomí se probudilo a smyslové orgány se staly citlivějšími na svět viditelné, mrtvé hmoty. Přemýšlením lidé poznávali přírodní zákony a jak s nimi pracovat. Postupně zapomněli na duchovní svět a stali se na něm nezávislými. Ale nemá-li se člověk ztratit ve hmotě, je čas obrátit se znovu k neviditelnému, včetně neviditelného v přírodě.

Přitom musí být zachováno bdělé vědomí a s ním i přesnost přírodní vědy a její bystrá schopnost rozlišovat. Stejně jako je možné v říši mrtvé hmoty přesně rozlišit mezi draslíkem a sodíkem díky jejich odlišným vlastnostem, dnes musí být neviditelné síly, jako jsou síly života, duše a ducha, přesně rozlišitelné jedna od druhé.

Ale jak lze uchopit neviditelné?

Neviditelné lze uchopit nezaujatým myšlením. Tuto metodu již přírodní věda aplikovala na inertní hmotu, aby nalezla síly, které na ni působí. Když například předmět spadne na zem, jsou zde dvě viditelné věci – předmět a země – které jsou v určitém vztahu: jedna padá směrem k druhé. Toto spojení naznačuje neviditelnou sílu působící na objekt zvenčí a přitahující jej k zemi: gravitaci. Přestože je gravitace neviditelná, lze ji myšlenkou pochopit.

Na druhé straně, pokud živý objekt, jako je rostlina, stoupá vzhůru, jak roste, odkazuje to na jinou sílu, která je opačná než gravitace: na sílu života. Ve stromech tato síla působí zevnitř a zvedá nad zem tuny hmoty proti gravitaci.

V přírodě tedy neviditelné síly určují hmotu – a ne naopak. Hmota, kterou lze vnímat, tak naznačuje neviditelné síly působící v ní zvenčí nebo zevnitř. Nezaujatá mysl dokáže uchopit spojení mezi různými vjemy a mentálně tak pochopit neviditelnou sílu, která v nich působí. Neviditelná síla se stává představitelnou.

Tímto způsobem se vjemy mohou stát viditelnými písmeny abecedy. Souvislost mezi písmeny, jejich pořadí, je rozumem uchopeno jako smysluplné slovo. Odhalují se vlastnosti a zákony neviditelných sil působících ve hmotě. Prostřednictvím myšlení lze neviditelné síly uchopit.

Toto „čtení v knize přírody“, fenomenologii založenou Goethem, Steiner dále rozvíjel a šířil jako duchovní vědu. Svou exaktností je vědou – a protože jejím předmětem je neviditelné, duchovní vědou. věda. Medicína musí být rozšířena o duchovní vědu, aby pochopila neviditelnou povahu člověka a byla tak schopna jej znovu uzdravit.

Dr. med Daphné von Boch

The post Moderní medicína dokáže zachránit život, ale neumí léčit nemoci appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Skoro to vypadá, že jde jen o čerpání peněz ze zdravotního pojištění za drahou diagnostiku, léky a vakcíny. Málokdo vám poví, jak hrozivým nemocem skutečně předcházet. O skutečné prevenci se mluví jen v zesměšňované esoterice a alternativě. Zkuste se před lékařem zmínit o bylinkách nebo vlivu stravy… Zcela se také zamlčuje negativní vliv dlouhodobého užívání množství různých léků. Že se vyplatí snižovat množství a dávky léků je zapovězené téma.

Zdravotnický mainstream jde v rámci prevence až do absurdit typu uřezávání zdravých prsou a vyjímání zdravých vaječníků. Je to morbidní, kruté, neúčinné a nebezpečné. Přesto se nad tím nikdo nepozastavuje a lékaři přesto ženám takové zákroky provádějí, a ještě je za to chválí.

Žijeme v době, kdy se každá informace posuzuje optikou pravdivosti, vyhodnocuje se, jestli není hoaxem. Některých podporovaných informací se to ale netýká. Jen těžko se lze zbavit dojmu, že zdravotnický mainstream ovládají firmy a společnosti, které na skutečné prevenci nemají žádný zájem. Drahé přístroje se musí zaplatit, léky se musí předepisovat a nikdo nesmí tento stroj na peníze zpochybňovat.

Místo toho, aby se ženy vedly ke zdravějšímu životnímu stylu, vysvětloval se jim vliv stresu a potlačených emocí na zdraví, apelovalo se na jejich stravu a zdůrazňoval se pozitivní vliv omezení chemie v jídle a v kosmetice, ženou se v rámci prevence rovnou pod kudlu. Zneužívá se jejich strach a obavy. Jsou to praktiky, které se nijak neliší od praktik prodejců předražených hrnců.

Média, která žijí z inzerce silných farmaceutických firem se jen málo odvažují hledat objektivitu a zhusta přebírají doslova škodlivou propagandu. Novinářské fakulty a humanitní vysoké školy chrlí absolventy bez schopnosti kriticky myslet a vlastně je na bezproblémové přebírání propagand ve všech oblastech života připravují více než dobře. Ohledně zdravotnických informací jde ale už o životy lidí.

Když vidím čtyřicátníka, který se v rámci prevence dlouhodobě láduje statiny a léky na tlak a na cukr, bolí mě srdce. Vím, že to žádná prevence není – naopak. Vstoupil do vlaku, z kterého jde jen těžko vystoupit. Místo posilování organismu ho farmakoterapií oslabuje. Stejně můžeme spekulovat o tom, jaké důsledky pro ženský organismus má zbytečné uřezávání prsou a zbavení se vaječníků. Vše v lidském těle má svou funkci a je propojeno. Když to jde, je lepší nic neodstraňovat. Vždy se vyplatí udělat maximum pro záchranu jakéhokoliv orgánu. Ale zbavovat se zdravých částí těla? To mohla vymyslet jen zcela nelidská entita.

Je to ale téma, které se nevyplácí otevírat. Před pár lety jsem kritizovala kampaň rakovinou nemocné Lucie Bitalové. Apelovala na ženy, aby chodily na prohlídky a případná rakovina děložního čípku tak byla odhalena včas. Celá kampaň ani slůvkem nezmínila nic o hygieně, sexuální střídmosti a ochraně, celé vyznění bylo nešťastné. Něco v duchu klidně žij nezdravě, hlavně choď na prohlídky. Proto jsem si dovolila na tato slabá místa kampaně upozornit. Nikdy předtím ani potom jsem nezažila takové hejty a útoky, bez možnosti jakékoliv obrany.

Holt upozorňovat lidi na SKUTEČNOU prevenci se dnes nevyplácí. Minimálně dostanete několik nálepek (konspirátor, esoterik, odpůrce vědy), které vás nadobro vyřadí ze společnosti „lepších“ lidí. Takového člověka si určitě nepozvou do mainstreamových médií dělat pořady o prevenci a zdraví. Naštěstí ale doba informačních monopolů skončila a lidi se sami mohou rozhodnout, které cestě v předcházení nemocí dají prostor. Smutné ale je, že ta méně intelektuální část společnosti je pak o to více vystavena nátlaku zdravotnického mainstreamu a platí za to častokrát i tu daň nejvyšší…

Vaše Eva

The post Není prevence jako prevence appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Zvládnou to? Američané jsou nemocní nejen šílenostmi demokratické administrativy, která postupně likviduje spravedlnost, bezpečnost a prosperitu. Američané jsou nemocní i fyzicky. Hrozivé nárůsty obezity, rakoviny a také autismu jsou pro budoucnost špatným signálem. Kdo se bude starat o autistické děti, až zemřou jejich rodiče? Pokud se nezastaví křivka počtu autistů, mířící strmě vzhůru, bude mít USA velký problém.

Mohlo by nám to být jedno, ale v USA sídlí mnoho firem, které chtějí americké praktiky, které jim zaručují obrovské zisky, přenést do celého světa. Viděli jsme to v období covidu. Je pro nás tedy životně důležité, aby se nové americké administrativě podařilo nemravně bohatým a vlivným firmám (jako je například Pfizer) přistřihnout křídla.

V USA je povinných více jak 70 vakcín pro malé děti. Očkuje se pod tvrdým nátlakem a celý systém zdravotnictví je na povinném očkování založen. Málokterý rodič si může dovolit protivit se systému. Očkují se hlava nehlava i těhotné ženy a nikdy nezapomenu na video, které na mě odněkud vyskočilo, kde se těhotná černoška brání očkování proti chřipce. Jasně nesouhlasila, přesto ji násilím naočkovali. Připomene to silně praktiky neblaze proslulého Mengeleho…

Nátlak tohoto typu k nám zatím naštěstí nedorazil. Stejně tak ve mně zanechala dojem plačící sestřička z nějaké americké nemocnice, která se snažila mladého muže uchránit před napojením na plicní ventilaci v době covidu. Věděla z praxe, že ho pravděpodobně kvůli tomu čeká jistá smrt. Neuchránila ho. O tom se také nesmělo mluvit, ale zdravotníci věděli, co plicní ventilace s lidmi dělá.

A nejde jen o očkování a nadužívání léků, jde i o stravu. Přeočkované děti dostávají ve školních jídelnách stravu plnou sacharidů a chemie. Moje známá mi vyprávěla příběh ze svého studia v USA. Část středoškolského studia absolvovala v americké střední škole a stravovala se v místní školní jídelně. Po pár týdnech otekla, bylo jí zle, nemohla spát a bolela ji hlava. Nekontrolovaně přibírala. Rodina, u které bydlela, ji zachránila život a zdraví domácí poctivou stravou. Nikdo nejen školní stravu neřeší, protože potravinářské firmy jsou stejně bohaté a vlivné jako ty farmaceutické.

Amerika byla vždy příkladem svobodné země, ale výše uvedené příklady ukazují spíše na omezení svobody v nejzákladnějších a nejpřirozenějších lidských právech. Moc se o tom u nás nemluví, protože trpíme stejným neduhem jako nebohá Amerika. Zásadní omezení svobody slova ve věcech zdravotnictví a výživy je nepopiratelné. Diskusi ve veřejném prostoru a celé zdravotnické vzdělávání si tyto obory tvrdě zprivatizovaly.

Situace se zdravím Američanů začíná být neúnosná, nemocnost proočkovaných dětí brutálně roste a lidem to začíná být podezřelé. Systému ale nelze moc utéct, dokážou to jen bohatí se svými konexemi. Ti už dávno své děti neočkují a na světlo začínají vystupovat ostrovy zázračně zdravých dětí. Srovnání tedy je, příklady táhnou a nelze tento fakt donekonečna zamlčovat.

Nově zvolený prezident se spojil s Elonem Muskem, který bojuje za svobodu slova. To je klíč k odstranění nejhorších nespravedlností, protože vznikne prostor na jejich zveřejnění a následnou férovou diskusi. A spojil se i s Robertem F. Kennedy Jr., který je obhájcem všech, kteří se bouří proti nátlaku farmaceutických firem. Uvidíme, co tento koktejl s americkým zdravím udělá. Je v tom naděje i pro nás, protože jak se jednou začne o zapovězených věcech otevřeně mluvit, nebude se už dát proces návratu ke zdraví zastavit.

V to pevně doufám…

Vaše Eva

The post Amerika je stále nemocná appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Je až neuvěřitelné, jak se „vědecké“ obci podařilo lidem vnutit, že některé věci se prostě nemohou zpochybňovat a musí se k nim přistupovat jako k neměnnému dogmatu. Kdyby se tak postupovalo vždy a ve všech oborech lidské činnosti, dodnes bychom jezdili v parních lokomotivách a svítili bychom petrolejkami. Čím to je a proč právě lékařství trpí praktickým zastavením skutečné vědecké diskuse?

Můžeme spekulovat o tom, jak jsou společností přijímáni lékaři. Jistě jim neprospívá, když se z nich dělají jacísi zbožňovaní spasitelé, kteří přece nemohou dělat chyby. Neprospívá jim ani fakt, že byla prakticky sejmuta z pacienta zodpovědnost za vlastní zdraví. Jako kdyby návštěvou lékaře člověk ztrácel vlastní rozum a jen měl slepě přejímat léčebný postup, navržený lékařem. V mnoha směrech je to pro lékaře výhodné, protože nikdo nezkoumá jejich postupy a mnohé chyby se tak nikdy nepojmenují a nezkoumají. Všeobecná adorace lékařů, jako primárních nositelů vědeckého pokroku, se tak stává hlavní brzdou vědy jako takové. Protože kde se nepojmenovávají chyby a nehledají se lepší cesty, tam se zastavuje pokrok.

A jak si stojí lékařská věda? Jistě se mnohé dělá v rozvoji diagnostiky. Kdo se ale trochu orientuje v oboru, musí vidět, že lepší diagnostika vlastně není tou skutečnou prevencí. Neodbytně se tak vkrádá myšlenka, jestli náhodou ty drahé a sofistikované diagnostické metody vlastně přispívají k lepšímu zdraví pacientů. Jestli poměr cena/výkon nese v celkovém pohledu na zdraví společnosti opodstatnění.

Lékařský výzkum navíc trpí stejnými neduhy jako věda jako taková. Komplikované grantové systémy, které závisí na politických rozhodnutích, jsou často zdrojem aktivistického přístupu a vědecké zkoumání trpí i snahou vědců zkoumat podporovaná témata. V horších případech dochází i k úpravě výsledků tak, aby vyhovovaly žádoucím pohledům na věc. Špatným sluhou jsou v tomto ohledu i média. Vědecké časopisy těží z nutnosti mít citace a už nemůžeme mluvit o nezávislosti.

A to celé maximálně ovlivňuje farmaceutický průmysl. Jeho peníze jsou všude – nejen ve vědě, ale také ve vzdělávání, v médiích a v institucích, které by z logiky věci měly zůstat nezávislé. Jak si někdo může při vědomí výše uvedeného myslet, že lékařská věda nezávisle zkoumá nemoci a způsoby, jak dosáhnout zdraví? Je to prakticky nemožné.

Každý, kdo odmítá diskusi o způsobech léčby, o vakcinaci, o fungování lidského těla, vlastně říká: „Nechci diskusi, nechci pochybnosti, nechci pokrok.“ Každý, kdo takto reaguje, tak činí z několika důvodů.

Především má velký strach – padla by jistota jediné lékařské pravdy a znamenalo by to, že musí sám přemýšlet, zkoumat a převzít vlastní zodpovědnost za své zdraví.

Také nechce být označen společností za „pochybovače“ a nechce dostávat ošklivé nálepky jako „dezolát“, „nositel bludných balvanů“, „esoterik“, „blouznivec“ nebo dokonce „vrah seniorů“ či dokonce „podvodník“.

Lékaři spřaženi s farmaceutickými firmami tak dokázali něco, co je ve svobodné společnosti prakticky nemožné – vybudovali kult neomylnosti a nehybnosti, který sdílí jak občané, tak všechny instituce, které by měly být garantem nezávislého vědeckého zkoumání.

Kdo dnes věří skutečné a neuplacené vědě, stává se vyvrhelem na okraji společnosti. Když tak nad tím přemýšlím – nebylo to tak vlastně v minulosti VŽDY?

Vaše Eva

The post Věřím vědě! appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Tělo si cholesterol tvoří, protože ho potřebuje! Na fungování mozku a na eliminaci zánětu! Takže potřebujete řešit zánět, ne cholesterol. Na to máme samozřejmě náš vitamín C, který se lépe vstřebává a nezatěžuje ledviny a žaludek a díky tomu můžete zvyšovat dávky podle potřeby. (Vitamín C na našem Eshopu)

Nežádoucí účinky statinů jsou děsivé. Setkala jsem se s tím u mého otce, který trpěl bolestivým rozpadem svalů. Po vysazení statinů bolesti přestaly a začal mu normálně fungovat mozek. O víkendu mi vyprávěla jedna paní příběh své maminky. Byla po operaci kolenou a tak bolesti stehen přikládala tomu. Poctivě také jedla všechny léky od lékaře, včetně statinů. Jenže bolesti se zhoršovaly. Nechtěla nikoho otravovat a doufala, že bolest zmizí, jak se bude hojit po operaci. Nohy jí začaly fialovět a bolestí nemohla ani dýchat. Nakonec zavolala dceři, protože už ani nemohla vstát z postele. Dcera ji okamžitě odvezla do nemocnice a lékař si přečetl, co užívá za léky a okamžitě věděl – statiny letěly do koše. Paní už zase chodí a cítí se dobře. Statiny přestal užívat…
Je jasné, že mnoho lékařů už ví. Statiny nepředepisují – naopak – vysazují je. Musí tak ale činit potichu a bez humbuku. Nelze o tom mluvit nahlas a veřejně. Ale já to dělat mohu a taky to doporučuju.

NEUŽÍVEJTE STATINY! Problémy oběhového systému neřeší a jen vaše problémy zhorší, nežádoucí účinky se dlouhodobým užíváním brutálně zhoršují. Lékaři vám ale budou tvrdit, že je to stářím nebo něčím jiným. Oni ale nechodí ve vašich botách… Váš život, vaše zodpovědnost!

Vaše Eva

The post Když vám lékař předepíše statiny… appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Každý, kdo chce něco udělat se zdravotnictvím, mluví jen o zvyšování rozpočtů a úhrad. Ale že by se zlepšovalo zdraví populace? Tento efekt skutečně nevidíme. Jediný, kdo se aspoň blíží k jádru problému, je Ondřej Dostál ze Stačilo. Ale jen se blíží…

Skutečná reforma by se měla založit na podpoře všeho, co přispívá ke zdraví. Dnes pojišťovny proplácí pouze konvenční farmakologickou léčbu, která těží z asi nejbrutálnější oborové cenzury a z nejpropracovanějšího korupčního prostředí. Kam se hrabou stavební firmy! Farmakologické firmy uplácí úplně vše, ale v podstatě legálně. Vzdělávání, motivace lékařů k předepisování léků, inzerce v médiích. Farmaceutický byznys si privatizoval a ovládnul společenskou diskusi na všech úrovních.

Výsledkem je stagnující obor zdravotnictví, který se skutečně rozvíjí jen na poli akutní medicíny – tam totiž západní farmakologická medicína nemá konkurenci a nepotřebuje se uchylovat k cenzuře. Proto je v tomto oboru lékařství možný skutečný rozvoj bez cenzurního omezení. Všude jinde vidíme jen bambiliony peněz, které k ničemu nevedou. Ale vlastně ano – vedou k závislým a nemocným lidem bez vlastní vůle.

Existuje ale šedá zóna – pacienti a lékaři, kteří se disidentským způsobem snaží vymanit. Bez podpory systému, proti jeho vůli a s nebezpečím odhalení. V této šedé zóně se skutečně léčí a uzdravuje a to za mnohem méně peněz. Také se tu diskutuje volně a hledají se řešení, která posouvají dopředu přístup k pacientovi.

Víte jak by se všem ulevilo, kdyby se ze šedé zóny stala ta oficiální? Více zdravých lidí za méně peněz. Proč se tím nikdo nezabývá? Žádná politická strana, nikdo to nemá v programu. PROČ? Toť otázka…

The post Kdo udělá reformu zdravotnictví? appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Těší mě, že návštěvnosti takových akcí rostou. Protože lidé jsou už přesyceni korporátním zbožím z velkých řetězců. Hledají originální věci od českých výrobců a rádi si za ně připlatí.
Tento víkend jsem byla v Kroměříži na Florii a bylo to fascinující – zahrádkářská výstava plná květin, stromků, podzimních vazeb a potřeb pro dům a zahradu. Dcera mi říkala – když lidi nakupují tolik kytek, které mají jen okrasnou funkci, nejsme na tom zas tak špatně. Něco na tom bude…

My jsme tam byli s bylinkami a s poradnou, jak je užívat a jak je kombinovat s potravními doplňky. Vždy si vyslechnu plno příběhů, které jsou naprosto neuvěřitelné. Naše zdravotnictví polyká tolik peněz a výsledek? Staří nemohoucí lidé plni bolesti. A hlavně staří lidé, kteří nevěří, že by jejich život mohl být lepší. Lékaři jim vnutili postoj, že stáří jsou nemoci a bolest.

Naštěstí přibývá těch, kteří se z toho chtějí vymanit a jde to. Je ale nesmírně těžké odhodit staré mantry, že lékař má vždy pravdu a že je normální, když „léčba“ stav zhoršuje. Nemusí to tak být!
Vidím v tom i svou cestu. Zdravotnictví je asi obor, kam se lije nejvíce peněz, ale výsledky pokulhávají. Počet rakovin roste, kvalita života ve stáří se zhoršuje, nevyléčitelných nemocí přibývá. A v tomto oboru je také nejvíc cenzury. Některé témata vůbec nelze otevřít, jinak jste považováni za blázna, škůdce a totálního dezinformátora, kterého je nutné izolovat. Tady je nutné udělat nejvíce práce na zviditelnění důležitých témat. Protože jde doslova o život.

Takže – na zakázaná zdravotní témata se teď budu primárně zaměřovat. Ohledně migrace, antiislámu, kritiky EU a dalšího už bylo vykonáno dost a svůj díl práce jsem už odvedla. Navíc mnohá z těchto témat už převzali politici i mainstream. Teď je čas na nové těžké úkoly.

Vaše Eva

The post Těžké úkoly v těžké době appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Jaká je ale praxe? Opravdu žijeme lepší životy? Je snad projevem toho lepšího života nárůst psychických onemocnění? Nebo neustálý růst množství civilizačních nemocí? Nebo prostý fakt, že s autoimunitními nemocemi se moderní zdravotnictví absolutně neumí vypořádávat? Nebo fakt, že lidé žijí déle, ale často v léčebnách dlouhodobě nemocných a bez možnosti pohybu? Takový pokrok vypadá spíše jako cesta zpět.

Moderní věda dnes nehledá pravdu, především hledá granty. Věda dnes zkoumá jen to, co je jim štědře zaplaceno. Výsledky takových podporovaných výzkumů mají prostor v mainstreamu, ohánějí se jimi politici. A někde v ústraní skomírá skutečná věda. I dnes se dají najít zajímavé studie a výzkumy. Většinou se týkají témat, které se finančnímu kapitálu nehodí do krámu. V oblasti zdraví je to jasné – na čem nemohou farmaceutické firmy vydělat, to nepodporují. A nejen že to nepodporují, ale dokonce dělají vše proto, aby se některé podstatné informace k lidem vůbec nedostaly.

Například výzkumy okolo vitamínu C probíhají a výsledky jsou ohromující. Ale koho to dnes zajímá. Výroba kyseliny askorbové je levná a „haléřové“ položky jsou pro nadšence. A tak místo toho, aby státy podporovaly levná a nenáročná řešení v oblasti zdraví, raději se nechají korumpovat a zajímá je jediná cesta – ta „moderní“ a na 100 % chemická a také zaručeně pro farmaceutické firmy prakticky bezpracně zisková. (Podrobnosti o blahodárnosti vitamínu C a o tom, jak ho správně užívat, najdete ZDE.) 

Vliv stravy na zdraví je zásadní a mnozí lidé jsou nemocní jen proto, že nemají dostatek živin. A tak místo toho, abychom bádali o mikrobiomu a jeho zásadní funkci na zdraví, zabíjíme ho dál antibiotiky a jinými léky. O hormonální rovnováze a o jejím vlivu na zachování zdraví ani nemluvě…

Existují studie a vědní obory, které se vážně stravou, živinami a životním stylem zabývají. Je to například epigenetika a celostní medicína. Co ale chcete seriózně a vědecky zkoumat ve společnosti, která blouzní o změnách pohlaví nebo o škodlivosti životadárného plynu CO2?

Koho dnes zajímají lidé, kteří kvůli špatnému stavu kloubů nemohou chodit? Kdo by se zabýval revmou a artrózou? Lékař vám řekne, že špatná hybnost souvisí s věkem a je vymalováno. A lidi sklopí hlavy a spořádaně čekají na kloubní výměnu. Když se ale začnete pídit po souvislostech, zjistíte, že řešení existují.

Člověk se musí trochu snažit, lépe jíst, trochu se hýbat, ale za bezbolestnou chůzi a dlouhou soběstačnost to stojí. Dokonce existuje i něco, co může vyřešit příčinu artrózy (opotřebení kostí a kloubů). Existují studie na důležitost doplňování křemíku. V potravě je ho málo, ostatně jako všeho. Extenzivní a chemické zemědělství je příčinou klesajícího množství živin v potravinách. Když najdete skutečně vstřebatelný křemík a doplníte ho, budete překvapeni, jak to funguje. (Podrobnosti o blahodárnosti křemíku a o tom, jak ho správně užívat, najdete ZDE. ) 

Proč se něčím takovým nezabývá věda? Proč zdravotní pojišťovny netlačí zdravotnictví k hledání skutečně funkčních řešení? Jen proto, že jsou levná a proto, že fungují? V konečném důsledku si musíme přiznat, že o zdraví nejde, jde jen o peníze a o nepřerušení takového luxusního penězovodu. Zdravý člověk není zdrojem peněz a o tom to celé je!

The post Věda pro lidi? appeared first on Poradna zdravého životního stylu.

Mnozí rodiče se ptají: „Jak můžeme naše děti udržet v dobré psychické pohodě? Jak můžeme udělat cokoliv, aby pro ně puberta nebyla nezvladatelným obdobím plným bolesti a trápení?“ Každé dítě je individuální a každé dítě potřebuje něco jiného. Co ale můžeme udělat vždy, je nezvyšovat nejistotu a udržet dítě v bezpečných hranicích, které ho chrání.

Na začátku je základní rada. Udržte vaše děti co nejdéle mimo elektronických zařízení jako jsou počítače, telefony, tablety a televizní obrazovky. Děti k nim neodkládejte a neulehčujte si život tím, že je barevnými obrázky „vypnete“. Jsou situace (např.: nemoc), kdy s dětmi můžete sledovat pohádku, kterou jim sami vyberete. Ale VŽDY ji sledujte s nimi a veďte s nimi neustálý dialog o tom, co právě sledují. Čím déle ale vaše dítě bude schopno bavit se samo, tak jak je jeho věku přiměřené, tím spíš máte šanci, že jeho psychické zdraví bude silné a odolné. Odborníci se shodují, že udržet děti od elektroniky je nutné minimálně do šesti let věku. Výhodou takové abstinence je také jeden velký zisk. Děti udržíte dlouho od plíživého působení škodlivé propagandy.

Stačí se podívat na nějaké dětské pořady – dětem se podsouvají různá moudra, která narušují jejich přirozený a intuitivní pohled na svět. Cílem každého rodiče je dítě nevystavovat pokřiveným pohledům na svět, které se halí do dobrých úmyslů. Typickým škodlivým pohledem je snaha děti zbavit identifikace se svou pohlavní rolí. Dětem se nutí myšlenka, že kluci a holky jsou stejní, mohou dělat stejné věci a také stejným způsobem prožívají své životy. Na rodiči dnes je především úkol, kdy své děti naopak mají utvrzovat v pohlavních stereotypech, aby vyrovnali škodlivý vliv nebezpečné propagandy. Děti především v pubertě potřebují cítit jistotu v tom, čím jsou a jak se cítí. Každé pohlaví má své a to, co krátkodobě kluky a holky omezuje, jinde jim zase příroda vrací. Dnes je na rodičích, aby to dětem vysvětlili a ukázali.

Učte kluky odvaze, nebraňte jim ve rvačkách, pěstujte v nich sílu a aktivity, kde si mohou vybít společensky únosným způsobem agresivitu. Učte je úctě k ženám, matkám a ke starším lidem. Dívky učte laskavosti, citlivosti a empatii. Nebraňte jim vnímat jejich intuici a ukazujte jim krásu mateřství. Učte je také spoléhat se na ochranu muže a respektu k jeho potřebám. Pěstujte v nich sebevědomí, aby dívky znaly svou hodnotu a nemusely na sebe upozorňovat vyzývavým chováním, které degraduje jejich ženství.

Trvejte na plnění povinností, učte je pracovat, aby znaly hodnotu věcí. Kluky učte kutilství, práci s nožem a naářadím. Dívky učte vaření a ručním pracím. Kluk by měl umět zatlouct hřebík, něco smontovat a holky ba měla umět přišít knoflík a uvařit jednoduché jídlo. Dovolte jim se nudit, nevyplňujte jim čas organizovanou zábavou. Dítě, které se nudí a není mu dovoleno utíkat k povrchní zábavě médií a internetu, si buduje tvořivost a kreativitu.

Čím více budete s dětmi venku, v přírodě, při nějaké práci, tím větší máte šanci, že o dítě nepřijdete a neukradne vám ho propaganda nebo psychická nemoc. Buďte s dětmi při jakýchkoliv činnostech, neodhánějte je od sebe. Dávejte jim dobré vzory soužití a ono všechno dobře dopadne.

The post Jak připravit děti na život? appeared first on Poradna zdravého životního stylu.