Lichořeřišnice

Lichořeřišnice větší (Trapeoleum majus) je rychle rostoucí letnička s jedlými květy žlutooranžových až jasně červených barev, které jsou oblíbené jako netradiční, velmi chutná ozdoba mnoha pokrmů. Květy podporují chuť k jídlu, působí na vylučování trávicích šťáv v ústech a žaludku, přinášejí pocit uspokojení z jídla.

Díky obsahu baktericidních látek pomáhají při vnitřních infekcích, zejména močových cest a ledvin, zvyšují celkovou obranyschopnost organismu. Obsah běžných živin (bílkoviny, tuky, sacharidy, vitaminy) v květech se příliš neliší od složení např. listové zeleniny.

Léčivé účinky lichořeřišnice objevili domorodí obyvatelé Ameriky, kteří ji využívali pro dezinfikaci ran. V polovině 16. století se lichořeřišnice dostala do Evropy. Přivezl ji španělský botanik Nicolás Monardes. Začalo se jí říkat ‚indická řeřicha‘, protože v té se pro Ameriku používalo výrazu Západní Indie. Odtud nejspíš pochází i časté zaměňování lichořeřišnice s řeřichou.

Lichořeřišnice má silné fytoncidní účinky srovnatelné s česnekem. Působí proti streptokokům a stafylokokům, výborně dezinfikuje při bolesti v krku, pomáhá i při zánětech močového měchýře. Lichořeřišnice má antibiotické, antivirotické a antibakteriální účinky. Preventivně působí proti většině infekčních chorob. Výtažky z lichořeřišnice zvyšují obranyschopnost a celkově organismus posilují. Tinktura z lichořeřišnice je považována za účinné přírodní antibiotikum. Lichořeřišnice také podporuje růst vlasů, brání jejich vypadávání.

Lichořeřišnice má ráda slunné a teplé místo, potřebuje spíše chudší, vlhkou, propustnou půdou nepřehnojenou dusíkem. Lichořeřišnici můžeme skvěle využít jako ochránkyni zeleniny i ovocných stromů, protože na sebe přirozeně přitahuje mšice, housenky a slimáky. Pomáhá odpuzovat také plísně a choroby dýní, cuket, patizonů, brambor, ředkviček, brokolice, květáku, zelí, kedluben. Ovocné stromy ochrání proti vlnatkám. V půdě lichořeřišnice odpuzuje hlísty a zabraňuje většímu zaplevelení záhonu.