Ale já se svým technickým vzděláním, které je postaveno na logice, se nesmířím s rezignujícími odpověďmi. Už více jak 20 let se učím poznávat lidské tělo a jeho fungování. Je to dokonalý stroj, který vládne samouzdravujícími a neuvěřitelně regeneračními schopnostmi. To vím a sledovala jsem mnoho příkladů zázračných uzdravení, které vlastně tak zázračné nejsou. Protože naše tělo to umí, pokud mu ovšem nehážeme klacky pod nohy…

Můj příběh

V dávné minulosti jsem čelila silné bronchitidě, se kterou jsem si nedokázala poradit běžnými prostředky. Skončila jsem v houkající sanitce, která mě vezla do nemocnice. Doslova mi zachránili život, protože jinak bych se udusila. Poctivě jsem dodržovala všechny pokyny lékařů, přestala jsem kouřit a denně jsem minimálně hodinu i déle chodila. Do pár měsíců jsem se úplně uzdravila a vysadila jsem všechny léky. Zpětně si uvědomuju, že za atakou nemoci stála i neblahá situace soukromá i finanční. Tlak na mě byl příliš silný, a to kouření tomu nepřidávalo.

Skoro deset let bylo vše v pohodě. Jenže pak se má situace zásadně zhoršila, neustále jsem měnila práci, na soukromé frontě taky nic moc, a přestože jsem už byla dost let nekuřák, plíce se zase ozvaly. Tentokrát jsem absolvovala ambulantní léčbu – docházela jsem na kapačky.

Rekonvalescence ale byla mnohem delší než poprvé. Nemohla jsem fungovat bez inhalace kortikoidů a můj stav se nijak zásadně nelepšil. Trápil mě věčný kašel a dušnost. Opakovaně jsem si musela pomáhat nasazením kortikoidů v tabletách. Můj stav už byl chronický. Jeden známý mi tehdy poradil bezlepkovou dietu a denní doplňování vitamínu C (kyselina askorbová, míchaná s jedlou sodou). Zlepšení bylo skokové a postupně jsem se dostala do snesitelného stavu. Medrol v tabletách jsem už nepotřebovala a nastal čas na postupné vysazování inhalace kortikoidů. Snížila jsem dávky skoro o polovinu a žila jsem skoro normálně (při spirometrii jsem držela hodnoty kolem 50 %). Před svou lékařkou jsem omezování inhalace tajila. Věděla ale, že se chci kortikoidů zbavit, což považovala za pošetilé.

Pak přišel covid a zbytečné úmrtí mého otce. Celá situace byla extrémně psychicky zatěžující a můj stav se ze stabilizovaného začal měnit na akutně se zhoršující. Musela jsem sáhnout po tabletách Medrolu… Pravidelné inhalování přípravků s kortikoidy a s látkami na roztahování plic už bylo nutností. Přesto se stále kapacita plic zhoršovala. Začal mě trápit i úporný ekzém v oblasti krku a hlavy. Sípání a dušnost už bylo na denní bázi. Moje lékařka mi tvrdila, že se s tím nedá nic dělat a řešila můj stav silnějšími inhalátory. Na spirometrii jsem měla hodnoty kolem 30 %.

Celou dobu jsem se ale snažila – pracovala jsem na své psychice, abych odstranila psychickou příčinu nemocí. Posilovala jsem imunitu pomocí bylin a potravních doplňků, denně jsem užívala vitamín C a stále jsem hledala nějakou cestu ven. Lékařka mi udělala testy na imunitu a nenašla nic, co by zdůvodňovalo můj špatný stav. V zoufalství jsem udělala věc, kterou jsem měla udělat jako první – přečetla jsem si příbalový leták mého inhalátoru. A jako nežádoucí účinek velmi častý (1 z 10 pacientů) byla uváděna dušnost a sípání! Na podzim roku 2024 jsem tedy dospěla k rozhodnutí, že končím s léky a prostě se uzdravím.

Cesta ke zdraví

V té době mi také přišla do rukou kniha Zázrak jménem hořčík a tam jsem objevila, že velké množství fluoru v těle brání vstřebávání hořčíku. To má za důsledek křeče svalstva a také stahování žil, tepen a také plic. Rozhodla jsem se, že už nebudu inhalátor používat (našla jsem chemický vzorek přípravku a bylo to samé „efko“) a pokud mi bude zle, nasadím si Medrol, který přece jen neobsahuje další látky na roztahování plic apod. A současně se budu čistit, čistit, čistit. Nasadila jsem mega dávky Právenky, houby Coriolusu, několik bylinných tinktur a vysoké dávky céčka. Užívala jsem i Immun44 kvůli béčkům a Spirulinu pro její detoxikační vlastnosti. A samozřejmě vysoké dávky hořčíku (bisglycinát).

Po pár dnech užívání Právenky a dalších přípravků jsem ale onemocněla – což přikládám spuštění silné čistící reakce. Šílená chřipka, kašel, horečky. Nemohla jsem chodit, dýchat ani jíst. Zachránil mě Medrol, jehož dávkování jsem si opět zvýšila a nějaký silný inhalátor, který jsem měla doma v záloze. Trvalo to asi týden a pak se vše začalo rychle zlepšovat.

Nejprve mi začal mizet ekzém, hlavu mám už zase bez boláků a lupů. Přestalo mě bolet pod pravým žebrem, takže předpokládám, že játra už mám zase v cajku. Začala jsem postupně vysazovat Medrol, až jsem užívala jen 4 mg denně. Bála jsem se Medrol úplně vysadit, protože jsem se obávala, že mé nadledvinky po tolika letech s kortikoidy nebudou fungovat. Tak jsem zahájila druhý stupeň procesu – stimulace nadledvinek. Nasadila jsem Eleuterokok, Lékořici, Žen-šen.

Také jsem začala chodit ke své praktické lékařce, která mi udělala odběry a kontrolu všeho možného včetně EKG. Vše dopadlo k mé spokojenosti. Utvrdilo mne to v tom, že jsem zdravá, jen mě trápily nežádoucí účinky léků-inhalátorů, které jsem prostě brala zbytečně dlouho. Kvůli tomu se mi nevstřebával hořčík a stažené plíce mě trápily tou dušností. Má praktická lékařka mi také doporučila změnit lékaře. Z alergologie jsem přešla na plicní. Má to logiku, protože vyšetření mi neprokázalo žádnou alergii. Nová lékařka mi udělala dvakrát po měsíci spirometrii a už jsem na 47 %. Takže l prosincových 30 % jsem v březnu na 47 %! Lékařka mě vyslechla a pomohla mi najít inhalátor, který neobsahuje nic jiného než kortikoidy v malých dávkách. Mám ho jako zálohu a když potřebuji, tak si dávku 400 mikrogramů aplikuji. Ale dělám to stále méně a méně.

Vyplatilo se mi, že celou dobu, co jsem se posledních pár let trápila, jsem tělo posilovala bylinami a vitamíny. Podle slov mých lékařek jsem totiž zvláštní případ – při mé plicní obstrukci jsem podle nich velmi dobře adaptovaná. Nemám žádné jiné nemoci, neberu žádné léky. Já myslím, že je to proto, že jsem vlastně nemocná nebyla. Jen jsem se poškozovala dlouhodobým oslabováním organismu fluorem.

Šťastný konec?

Ještě nejsem úplně na konci – to budu, až mi budou plíce naplno fungovat. Věřím tomu, že se tak stane, protože tělo umí regenerovat úplně bez problémů. Jen ho nesmíte oslabovat chemií. Chystám se do lázní, které mi určitě prospějí. Ke kortikoidům sáhnu jen velmi sporadicky, ale ty inhalované dávky jsou tak malé, že se tím netrápím. Myslím, že do léta je už nebudu potřebovat vůbec. Stále užívám Právenku, Spirulinu, Vitamín C a Hořčík. K tomu různé bylinné tinktury. Denně si také stříkám na hrudník bylinný sprej s eukalyptem a modřínem. O víkendech pracuju na zahradě a přes týden chodím denně na procházky.

Každý se může uzdravit, jen je to běh na dlouhou trať a někdy to bolí. Vždycky můžete eliminovat chemii v jídle a omezovat zbytečné léky. Jde to, jen chtít. Ale změny musejí být postupné, pomalé a trvalé. Nikdy nevysazujte léky bez důkladného uvážení – hledejte přírodní alternativy a měňte životní styl. Jediné léky, které můžete vysadit hned, jsou léky na cholesterol. Vše ostatní s rozvahou a opatrně.

Můj příběh není návod, je to jen inspirace a důkaz, že to jde. Každý si svou cestu musí najít sám. Ďábel tkví v detailech, které znáte jen vy sami. Co jíte, čím se trápíte, jak se pohybujete. Vše musí ladit. Je jaro, to je nejlepší čas, jak začít se změnami, které vám pomohou udržet zdraví co nejdéle!

The post Jak se zbavit léků – případ „astma“ appeared first on Poradna zdravého životního stylu.